Kdy jste ukončil studium na FEL?
Magisterské studium jsem ukončil v roce 2011. Ve stejném roce jsem nastoupil na kombinované (dálkové) doktorské studium, které jsem dělal paralelně se zaměstnáním. Doktorské studium jsem ukončil v roce 2018.
Který obor jste na FEL studoval?
Na magisterském studiu Průmyslovou elektroniku a elektromechaniku, na doktorském Elektroniku.
Proč jste se rozhodl studovat právě na FEL?
Byl jsem absolventem osmiletého gymnázia. Pamatuji si, že někteří spolužáci měli jasnou představu, kam budou dále směřovat. Zejména ti, kteří se rozhodli pro studium medicíny (možná proto, že je to více poslání než povolání).
Moje představa tak jasná nebyla. Podal jsem si přihlášky na fakultu ekonomickou, elektrotechnickou a strojní. Díky dobrému prospěchu bych byl přijat na všechny zmíněné fakulty bez přijímaček. Takže ty to za mne nerozhodly.
Nakonec jsem si vybral elektrofakultu a rozhodně nelituji. Studium mi otevřelo obrovské možnosti. A stejně nebo ještě větší možnosti mají současní středoškoláci.
Jak byste ohodnotil přístup a podporu ze strany školy? Například vyučujících, garantů předmětů apod.?
Celkově mám velmi pozitivní zkušenost. Vyučující byli ochotní, nabízeli v případě potřeby dodatečné konzultace, rádi danou problematiku vysvětlili znovu. Nesetkal jsem se s tím, že by si někdo „přišel odvyprávět to svoje“ bez zájmu o to, zda tomu rozumíme.
Vyučující byli vždy velmi ochotni a vstřícní. Měli jsme řadu starších profesorů. Někteří byli před důchodem anebo již v důchodovém věku. U všech jsem cítil jednu společnou věc, a sice že si přejí předat nám své celoživotní profesní zkušenosti. Nikdo z nich rozhodně nechodil do práce proto, aby si „přilepšil k důchodu“. Brali to jako poslání. Jsem vděčný, že jsem mohl tuto éru zažít. Mají podíl na tom, kam jsem to dotáhl.
Samozřejmě jsme měli předměty, které byly méně záživné. Kladli jsme si někdy klasickou otázku: „K čemu nám tohle bude?“. Pravda je taková, že dopředu nevíme, co budeme v budoucí praxi potřebovat. Rád se s vámi podělím o konkrétní příklad:
Jeden z předmětů, pouze zápočtových, byly ‚‚Normy a předpisy‘‘. Už název možná evokuje, že to nebude až tak velká zábava. Ale nějak jsme se tím museli prokousat a absolvovat závěrečný test. Paradoxně normy jsou věc, která mě v projektech a tendrech provází téměř na denní bázi. Prakticky každá specifikace zákazníka obsahuje (kratší nebo delší) seznam norem, podle kterých má byt daný výrobek navržen, vyroben, otestován, instalován a uveden do provozu.
Samozřejmě není nutné znát normy nazpaměť. Ale mít slušný přehled je výhoda nebo dokonce nutnost. Pokud firma vyhraje zakázku a následně zjistíte, že jste zapomněli vyloučit aplikovatelnost určitých norem, tak vám to rychle pokazí radost z nového projektu. Můžete počítat se zdlouhavými diskuzemi se zákazníkem, finančním postihem a možná dokonce odstoupením od smlouvy.
Právě mám na stole specifikaci pro tendr v USA. Samotná specifikace má téměř 800 stran a každý hlavni komponent (hlavní vypínač, transformátor, frekvenční měnič, filtr, vysokonapěťový kabel, přepěťová ochrana atd.) je definován v samostatné sekci začínající dlouhým seznamem norem…
Mimochodem, tohle je ta méně záživná stránka mé práce. Ale nebojte, není jediná.
A co přístup studijního oddělení?
Studijní oddělení nás vždy skvěle podporovalo. Ať už se jednalo o změny předmětů, nějaké nutné papírování (např. potvrzení o studiu pro rodiče) anebo různá stipendia. Nikdy tam nechyběla ta lidská stránka, což je určitě důležité.
Jak hodnotíte kvalitu studovaných předmětů?
Já jsem s kvalitou předmětů spokojený. Našla by se jedna nebo dvě výjimky. Ale jak se říká: Výjimka potvrzuje pravidlo. Fakulta má řadu erudovaných odborníků. Většina z nich má navíc i mnohé praktické zkušenosti, takže výuka není vytržena z reality.
Abych svá slova potvrdil, podělím se s vámi o jednu perličku:
Když jsem se již během pracovní kariéry vrátil na pár dnů do Plzně, tak jsem si občas rád zašel na přednášku předmětu, který jsem již dříve absolvoval. A i když jsem to prakticky vše již dříve slyšel, tak jsem se dozvěděl něco nového. Jen pro upřesnění (abych nebyl považován za fanatika): Fakultu jsem navštěvoval příležitostně během svého dálkového doktorského studia. Jednalo se o konzultace s vyučujícími, vyzvednutí literatury z univerzitní knihovny atd. Ale někdy jsem zašel i na přednášku, která přímo nesouvisela s tématem mé výzkumné práce.
Ještě si trochu zafilozofuji… Kvalita předmětů je rozhodně důležitá, ale je to jen polovina úspěchu. Druhou polovinu má ve svých rukou student. To, jak se během semestru připravuje. Zda si alespoň zhruba pamatuje předchozí přednášku. Jestli vypracovává úlohy samostatně, anebo si je někde stáhne na síti...
Nechci nikomu dělat morální kázání, ale je fakt, že studium dělá každý pro sebe. Univerzita, resp. fakulta vám dá možnosti. Pak už je na vás, jak je využijete. Klavírním virtuózem se také nestanete tím, že si koupíte nejlepší a nejdražší klavír na trhu. Stanete se jím pravidelným poctivým cvičením. Fakulta je takový klavír, ale vy byste na něm měli hrát – pravidelně, intenzivně, znovu a znovu.
Ve studentském věku lidé často nemají tu plnou životní perspektivu. Ilustruji to na příkladu cizích jazyků. Mám řadu přátel, v Čechách i v zahraničí, kteří s výukou cizích jazyku během studia zápasili. Někteří se to snažili všemožně ošidit a proklouznout předmětem. Později jako zaměstnanci si platí soukromé jazykové kurzy a snaží se to dohnat. Z mého pohledu je to škoda. Jazykové kurzy nejsou levné. A i když vám je třeba zaplatí zaměstnavatel jako jeden z firemních bonusů, tak nebudete mít při práci a dalších povinnostech tolik času a energie. Nehledě na to, že čím je člověk starší, tím je jeho schopnost učit se nové věci (a zejména jazyky) horší. Možná jsou výjimky, ale obecně to, myslím, platí. Bylo by mnohem efektivnější naučit se jazyk pořádně již během studia. Navíc vám to otevře možnost studovat i zahraniční odbornou literaturu a nebudete mít výmluvu jet na zahraniční praxi anebo studijní pobyt.
Využil jste možnost zapojení do výzkumné činnosti v průběhu studia na FEL?
Během mého studia několik takových možností bylo. Nyní jich pro studenty bude zřejmě ještě více, i díky RICE, které se v mé době teprve stavělo. Každému bych tuto možnost doporučil využít. Studenti často pracují na brigádách paralelně se studiem. I já jsem to tak měl a brigády prakticky nesouvisely s mým oborem. Nelituji toho. I když to byla víceméně neodborná práce, tak jsou to vše zkušenosti. A donutí vás to lépe si naplánovat čas a být produktivnější. Zároveň bych vřele doporučil zapojit se do výzkumné činnosti. I kdyby tam finanční odměna byla nižší, než na klasické brigádě anebo dokonce žádná. Je to zkušenost do budoucna a tu vám nikdo nevezme.
Měl jste během studia pracovní poměr mimo fakultu? Využíval jste během studia stáží, zapojoval jste se do činností na fakultě?
Během klasického prezenčního studia jsem měl různé brigády. Náplň práce byla velmi různá. Vesměs šlo o neodbornou činnost, od sekání trávy a úklidu průmyslových hal přes různé ankety po prodej elektrického ručního nářadí (konečně něco související s elektrikou).
Při zavádění elektronického mýtného pro kamiony (před nějakými 13-14 lety) jsem asistoval řidičům na čerpací stanici při hranicích se SRN. Paní v pracovní agentuře byla spokojená, že mluvím anglicky a německy. Prý je větší šance, že se s nimi domluvím… Většinu času na pumpě jsem neměl nic na práci, a když se konečně objevil první řidič kamionu, který potřeboval pomoct, tak to byl Rumun, který mluvil pouze rumunsky.
Nejméně smysluplná brigáda bylo jedno odpoledne, kdy jsme rozbalovali palety s lahvemi Coca-Coly, lepili na hrdla popisky ve francouzštině a palety pak znovu zabalili do smršťovací folie. Byla to jen nárazová brigáda, ale pro mě i dobrá připomínka toho, že bych do budoucna chtěl práci, která dává nějaký hlubší smysl.
Poslední 2 roky studia jsem byl členem organizace IAESTE, fungující při ZČU. Tato mezinárodní organizace zprostředkovává stáže a výměny pro studenty technických oborů.
Je to jedinečná příležitost, jak např. během letních prázdnin vycestovat do zahraničí a pracovat tam několik týdnů nebo měsíců na stáži ve firmě anebo třeba na výzkumném pracovišti zahraniční univerzity. Každému bych tuto možnost doporučil. Já osobně jsem se hlásil na stáž do Maďarska k jedné americké firmě, která tam má vývojové centrum. Ale z pohovoru nakonec vyplynulo, že ze stáže pak chtějí plynule přejit na plný pracovní poměr a já už jsem měl smlouvu podepsanou někde jinde… Většina mých kolegů nicméně takto vycestovala, někteří dokonce vícekrát a všichni byli nadšení.
Výměnný program byl hlavním bodem naší práce v IAESTE, ale kromě toho jsme také organizovali Veletrh pracovních příležitostí. Zde studenti mají možnost setkat s budoucími zaměstnavateli, získat téma bakalářské nebo diplomové práce anebo třeba také možnost nějaké stáže.
Pomáhala Vám ZČU a FEL konkrétně s rozvojem Vašich schopností pro budoucí kariéru? Například tuzemské a zahraniční stáže, jazykové kurzy apod.? Vzpomenete si na konkrétní příklad?
Cizí jazyky – v mém případě angličtinu a němčinu – jsem již celkem obstojně ovládal po absolvováním gymnázia. Ovšem zdaleka ne všichni moji spolužáci na to byli podobně dobře. Cizí jazyky zůstávají pro řadu českých (technických) studentů problémem a je to škoda. Sami se tím omezují. Nejsem fandou přeceňování role cizích jazyků. Na technické fakultě jsou základem samozřejmě technické předměty. Cizí jazyky jsou samozřejmě také důležité. Já je ovšem vidím spíše jako nezbytný předpoklad, ať už studujete jakýkoliv obor. Ve Skandinávii mluví plynně anglicky téměř každý člověk – neomezuje se to jen na lidi s vysokou školou. Na služební cestě v Indii mě, kromě řady jiných věcí, zarazila především jedna věc: Chudí Indové žijící ve všelijakých chatrčích mluvili plynně anglicky. Samozřejmě, v Indii je angličtina úřední jazyk, ale i tak… Lidé bez vzdělání tam nemluví pouze svým místním jazykem, ale i anglicky.
Když jsem v roce 2011 nastupoval do firmy, tak k nám jezdila řada Indů na různá školení a „výměnné pobyty“. Cílem bylo, aby po návratu do Indie vykonávali jednodušší inženýrské práce. Dnes, o cca 10 let později, je řada vyšších manažerských postů obsazena Indy. Myslím, že jim k tomu pomáhají zejména dvě věci: Zaprvé výborná znalost angličtiny a zadruhé schopnost učit se. Fakt, že pocházejí z chudších poměrů, je paradoxně jejich velkou konkurenční výhodou. Mají obecně daleko větší motivaci studovat, učit se a vypracovat se, než studenti a obecně mladí lidé ze Západu. To se samozřejmě netýká jen Indů. Podobně je to s Číňany, Pákistánci, Vietnamci atd. To ostatně známe i z českého prostředí. Na gymnáziu nám dávali naše vietnamské spolužáky za vzor jako nejpilnější studenty.
Skvělá věc jsou také výměnné studijní pobyty. Myslím tím programy typu Erasmus. Na fakultě byla a předpokládám, že stále je, možnost účastnit se těchto pobytů. Nicméně, a to je celkem smutné, zájem ze strany studentů nebyl až tak velký. Pro mě to byla výhoda. Přihlásil jsem se na semestr do zahraničí a byl jsem hned vybrán. Nabídka převyšovala poptávku. To tak není všude. Na jiných školách je mnohem více zájemců, na studijní pobyty se dělají výběrová řízení a šance uspět není až tak velká. Každému to tedy vřele doporučuji.
Byli jsme s kamarádkou v Německu. Vlastně jen v Bavorsku, kousek za hranicemi. Pobyt byl jen na semestr, ale v určitém smyslu mi otevřel oči. Předměty byly částečně opakováním toho, co jsem již znal. Ale několik užitečných postřehů:
- němečtí studenti nejsou nutně chytřejší, než čeští (toto bylo první prohlédnutí, druhé pak přišlo v práci, kde máme také řadu německých kolegů),
- Němci ovšem mají větší disciplínu, díky které to i ti průměrní můžou poměrně daleko dotáhnout,
- výuka je porovnatelná s tou v Čechách. V tomto případě byl větší důraz kladen na praxi, ale to je asi dáno typem vysoké školy a nechci z toho vyvozovat obecný závěr,
- Němci mají špičkově vybavené laboratoře (my je ale asi rychle doháníme – plus je tady RICE),
- řada německých studentů bojuje s angličtinou podobně jako čeští studenti.
Je něco, co vám v náplni studia s ohledem na budoucí uplatnění na trhu práce chybělo?
Jako čerstvý absolvent nikdy nebudete vědět a znát vše a byla by iluze si něco takového myslet. Ale to také není nutné. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud člověk pracuje v technickém oboru a chce se udržet na špičce, tak se musí neustále dále vzdělávat a zajímat se o nové trendy. Nelze si myslet, že se člověk během pěti let studia něco naučí a s tím potom vystačí následujících 40 let své pracovní kariéry. Jde o to, zda vám studium dá potřebné základy a znalosti.
V budoucnu si poté můžu přečíst odborný článek na určité specifické téma a prohloubit své znalosti v této oblasti. Anebo se zúčastnit odborné konference. Studium mě vybavilo tak, že budu schopen článku nebo přednášce rozumět.
Jak jste hledal zaměstnání po ukončení studia?
Zaměstnání si vlastně našlo mě.
A jak dlouho Vám trvalo ho najít? Bylo tomu tak hned po ukončení studia?
Měl jsem podepsanou smlouvu se zaměstnavatelem již před řádným ukončením studia.
Souvisí to s tím, že jsem u zaměstnavatele měl již dřívější praxi a zpracovával diplomovou práci na jím zadané téma.
Pracujete ve stejném regionu, odkud pocházíte?
Není tomu tak. Pracuji v zahraničí – ve Švýcarsku, Kanton Aargau, cca 30 km od Curychu.
Pracujete v oboru, který jste vystudoval?
Ano.
Jaká je Vaše současná pracovní pozice?
Jsem systémový inženýr v Hitachi ABB Power Grids. Vypracovávám technické řešení nabídek (tendru) a poté vlastní inženýring při realizaci projektu.
Jaký byl Váš nástupní plat?
V přepočtu cca 130 tisíc.
Jaký je nyní Váš současný měsíční příjem?
V hrubém je to zhruba 185 tisíc, v čistém pak asi 144 tisíc (v závislosti na aktuálním kurzu franku). Kromě toho máme 13. plat a bonus v závislosti na výsledcích (bonus je vyplácen vždy na jaře na základě výsledku předchozího roku).
Je třeba říct, že Švýcarsko je známé vysokými životními náklady. Ale plat je samozřejmě zcela dostatečný. Za těch bezmála 10 let se mi nestalo, že by mé měsíční výdaje přesáhly mé příjmy. Naopak mám přebytky a mohu tak i pomáhat tam, kde to má smysl.
Také dodám, že jsem o svém platu s firmou nikdy nevyjednával. Mám solidního zaměstnavatele a plat mi byl několikrát „automaticky“ navýšen.
Jakou máte perspektivu budoucího kariérního rozvoje?
Perspektiva dost záleží na mně samotném. Ve firmě si každý zaměstnanec spolu se svým nadřízeným stanovuje cíle na daný rok. Mohou to byt odborné oblasti – např. vytvořit nějaký výpočetní program vedle běžné každodenní práce, publikovat článek na konferenci, zúčastnit se určitého školení atd. Patří sem ale i jiné dovednosti, jako např. různé soft skills. Ve formuláři se také vyplňuje, zda je zaměstnanec ochotný se přestěhovat za prací, zda chce zůstat u technické pozice anebo se více profilovat směrem na manažera… Těch možností je celá řada.
Já jsem si osobně vybral zůstat co nejblíže u techniky, než rozvíjet manažerskou kariéru. I když mám teď paralelně své vlastní „baby“. V roce 2019 jsem založil svoji vlastní firmu. Předtím jsem si to samozřejmě nechal oficiálně schválit zaměstnavatelem, abych se vyhnul střetu zájmů. Zatím nic nevydělává a musím ji dotovat z platu, ale je to neocenitelná zkušenost. Najednou jste ředitelem, šéfem marketingu, redaktorem blogu a účetním v jedné osobě. Minulý týden jsem odstartoval první živé webináře. Vlastním navíc zařízení (transformátor) o hmotnosti několika tun. Je to něco, na co si lze sáhnout. Možná se mi tato investice nikdy nevrátí. Ale s tím rizikem jsem do podnikání šel. Za tu zkušenost mi to stojí!
Co je pro Vás největším přínosem ze studia na FEL?
Naučil jsem se potřebné základy pro svoji každodenní práci. Využívám znalosti z elektrických strojů, pohonů, výkonové elektroniky, regulační techniky, automatické regulace pohonu, měření atd. Ale hodí se mi i znalosti z jiných předmětů, které nesouvisí přímo s pohony – například z elektroenergetiky.
Přínosem FEL je celková kombinace kvalitní výuky, fundovaných vyučujících, moderně vybaveného prostředí (laboratoře a přednáškové sály) a osvojení si základních principů technického myšlení.
Jak hodnotíte celkovou úroveň a kvalitu vzdělání získaného na ZČU potažmo FEL?
Úroveň FEL a ZČU celkově je velmi dobrá. Pracoval jsem a stále pracuji v mezinárodních týmech. V mé předchozí pozici jsem byl součástí devítičlenného týmu. Z toho byla jedna Švýcarka (ženy u nás nejsou výjimkou), dva Němci, jeden Francouz, jeden Belgičan, jeden Brazilec, jeden Číňan, já a náš norský šéf. Devět lidí – osm národností. Nikdy jsem se necítil hendikepovaný kvůli tomu, kde jsem studoval. Naopak jsem se dokázal prosadit.
Jedna věc, kterou by bylo možno na FEL ještě více prohloubit, je spolupráce s průmyslem (i když samozřejmě neznám detailně současný stav – můžu mluvit o tom, jak to bylo za času mého prezenčního studia). FEL vždy spolupracovala s firmami z průmyslu, zejména s některými velkými hráči. Myslím, že by bylo ku prospěchu, kdyby spolupráce byla ještě intenzivnější a spolupracovalo se i na menších projektech s menšími firmami.
V souvislosti s touto otázkou mě napadá ještě jedno téma. České školství je často kritizováno proto, že je z velké části stále založeno na memorování velkého množství informací a faktů. Že prý je to přežitek ještě z dob Rakouska-Uherska. Musím říct, že toto na FEL neplatí. Vždy jsme byli vyzýváni a motivováni k tomu, abychom o věcech přemýšleli a opravdu jim porozuměli. Podstatou nebylo učení se věcí nazpaměť.
Jeden docent, kterého si velmi vážím, nám při přípravě na státnice říkal: „Je sice hezké, že budete umět integrovat, ale pokud po studiu nastoupíte do praxe a nebudete umět vysvětlit, proč se asynchronní motor točí, tak se na vás starší kolegové stejně budou dívat jak na blbce.“ Je to svérázné, ale jasné vyjádření. Většina vyučujících daleko více ocenila důkladné pochopení problematiky z naší strany, než nějakou básničku naučenou nazpaměť. To, že se to studenti i tak někdy učí nazpaměť, je jejich rozhodnutí. Pro někoho je jednodušší se něco naučit nazpaměť, než se namáhat to pořádně pochopit a umět si to sám odvodit.
Během mého studia už byl samozřejmě velmi solidní internet a dalo se tam najít téměř cokoliv. Dnes, s mobilními zařízeními, bezplatnou wifi na mnoha místech a velmi levnými daty už definitivně nemá smysl učit se fakta nazpaměť bez porozumění. To pro zaměstnavatele nemá žádnou hodnotu a logicky za to nebude své zaměstnance platit.
Doporučil byste FEL zájemcům o studium? A proč?
Technické profese jsou a v dohledné době určitě zůstanou žádané. Zároveň je dlouhodobý nedostatek kvalitních techniků. U nás ve firmě je i přes současnou zvláštní situaci ve světě celá řada otevřených technických pozic. Jsme rezistentní a k žádnému propouštění zaměstnanců kvůli koronaviru nedošlo a asi ani nedojde. Naneštěstí je v Evropě techniků nedostatek a tak firma volné pozice často obsazuje mladými inženýry z Asie.
Studium na FEL otevře studentům bránu k těmto zajímavým profesím. Samotným studiem je budou provázet zkušení pedagogové a lidé z praxe. Třeba někdo z vás bude v budoucnu mým kolegou.
Jaký byl Váš největší pracovní úspěch?
Úspěchů byla za ty roky celá řada. Jedním z nejnovějších je 200 MW pohon (260 000 koňských sil) pro zkušebnu NASA v Kalifornii. Na tendru jsem začal pracovat na konci roku 2016. A teď, začátkem roku 2021, přišla objednávka na inženýring. Samotný hardware pak bude zřejmě objednán během příštího roku. Některé projekty zkrátka potřebují čas. Je třeba naslouchat zákazníkovi, číst mezi řádky, vyjít mu vstříc, rozptýlit jeho pochyby a samozřejmě mít také konkurenceschopnou nabídku. Velkou roli mohou také hrát předchozí reference a zkušenosti.
Další úspěch je 60 MW pohon čerpadla pro přečerpávací elektrárnu v Rakousku. Zadání tendru se k nám z určitého důvodu dostalo se zpožděním. Konkurence měla zhruba 2 měsíce náskok. Dodavatel čerpadla se s námi odmítal bavit, protože nevěřil, že máme šanci. Podobné věci přece už řešil s naší konkurencí z Německa a Francie před dvěma měsíci. Dále nebylo v místě instalace dostatek prostoru. Jednalo se o stávající budovu, zřejmě památkově chráněnou. Poté přišel problém s hlukem (což je pro Rakušany dost důležité). Následovalo řešení ložisek. Výrobce motoru náhle zařadil zpátečku a chtěl svoji nabídku stáhnout. Ale nakonec se povedlo nemožné. Navíc mě nesmírně těší, že měničový transformátor (cca 75 MVA, 110 kV na primáru, 4 sekundární vinutí, jeden terciár pro připojení filtračně-kompenzačního zařízení) bude od tradiční plzeňské firmy. A rozvaděč z brněnské ABB. Bude to zkrátka pěkná česká stopa.
Zažil jste nějaký neúspěch? Určitě také nějaké byly...
Samozřejmě, to patří k životu. Moje první služební cesta do rakouské ocelárny skončila tak, že nás zákazník poslal po prvním dni domů. Tehdy to bylo hořké. O to více, že jsme neudělali nic vyloženě špatně. Řešili jsme vibrace pohonů a postupně se nám je dařilo snižovat. V pozdním odpoledni si nás pozval šéf závodu do zasedačky, abychom mu poreferovali o výsledcích a našich dalších krocích. Ze začátku bylo vše profesionální, ale pak jej popadl doslova amok, křičel na nás a poslal domů. Co mu vadilo? Fakt, že jsem byl u firmy teprve rok a půl a můj kolega ze servisu ještě o 6 měsíců méně. Bral to tak, že ho firma nebere vážně, když mu pošle dva tak mladé inženýry do jeho podniku, kde se řeší problém kriticky důležitého dmychadla vysoké pece. Čekal někoho s šedivými vlasy, alespoň třemi tituly před jménem a za jménem a s minimálně třicetiletou praxí…
Pamatuji si, jak jsme seděli skleslí u večeře, zatímco naši manažeři se snažili telefonicky spojit s oním šéfem závodu a přesvědčit jej, aby nás druhý den pustil do podniku práci dokončit. Nepovedlo se… O pár týdnu později jeli na místo starší kolegové a provedli přesně stejné kroky, které jsme měli v plánu my. Problém se vyřešil. A tento šéf, který na nás křičel, že příště si objedná pohony u konkurence z Německa, nám o dalších pár týdnů později poslal objednávku na další pohon.
Takové situace se stávají. S odstupem času se tomu člověk už jen směje.
O necelý rok později jsem byl na služební cestě v Indii. Důvod cesty byl úplně jiný. Dělali jsme zkratové zkoušky transformátoru. Ale shodou okolností se i tam, na jiném místě, objevily problémy s vibracemi na pohonu kompresoru. Takže jsem z Bangalore letěl namísto do Curychu do Mumbaje. Rakouský scénář se naštěstí neopakoval a problém s vibracemi se podařilo vyřešit. Od té doby už je pohon v provozu více než 7 let a běží jako hodinky.
Jaká nejzajímavější místa jste během svých služebních cest navštívil?
V mém povolání je cestování spíše příležitostné. Kolegové z obchodu hodně cestují za zákazníky a kolegové ze servisu zase uvádí pohony do provozu různě po světě. Já většinou cestuji, když se řeší nějaký komplexnější tendr s mnoha technickými specifikami, který jde právě do finále. Případně pokud se zákazníkem něco společně vyvíjíme a právě se dosáhl určitý milník. Výjimečně je to poté podpora servisních techniků přímo na místě. Dalším důvodem může být audit u našich subdodavatelů anebo například technická konference.
Z navštívených zemí stojí určitě za zmínku Indie. Naštěstí jsem byl v bezpečných oblastech, kde se nevyskytují žádné nebezpečné nákazy. Speciální pro mě byla návštěva tradiční restaurace, kde místo talíře dostanete jídlo naservírované na banánovém listu. Pro Evropana je samozřejmě nezvyklá doprava. Ve velkých městech jsou běžné dopravní zácpy, což dobře známe i my. Neobvyklé (pro nás) je ovšem to, že téměř všichni řidiči troubí. Není to projev agresivity. Spíše takové zvolání: Já jsem tady taky. Většina nákladních (ale i osobních) aut má na zádi samolepku „Horn please“ To mluví za vše.
Zajímavý zážitek bylo také Japonsko. Absolvoval jsem tam třítýdenní turné s návštěvou velkých zákazníků, jako např. Mitsubishi, Hitachi anebo Kawasaki. Stihl jsem ještě druhou fázi kvetení japonských růží. Na jedné služební cestě jsem se projel japonským superexpresem Shinkansen. A při zpáteční cestě jsme se na pár hodin zastavili ve známém historickém městě Kyoto. V Tokiu jsem pak byl asi 2 noci ubytován v hotelu přímo na údajné nejrušnější křižovatce světa: Shibuya. A jedl jsem polévku pomoci hůlek – do příští návštěvy to musím ještě trochu potrénovat.
Také jsem 4 měsíce pobyl v Norsku. To byla tedy spíše pracovní/výměnná stáž než klasická služební cesta. Nejprve jsem byl 3 měsíce v Oslu a na závěr měsíc v Bergenu. Norové jsou úžasní lidé – přátelští, vyrovnaní, se smyslem pro rodinu. A jsou to milovníci sportu a pobytu v přírodě za každého počasí. To od nich je fráze, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Přestože je Norsko bohaté, Norové zůstávají skromní. Na nic si nehrají, nepředvádějí se. Mnozí by se od nich mohli leccos přiučit. V Norsku jsem se nevěnoval pohonům, ale spíše energetice. Konkrétně se jednalo o elektrifikaci vrtných plošin pro těžbu ropy a zemního plynu. Bylo to velmi zajímavé a otevřelo mi to zase další obzory. U nízkonapěťového pohonu je délka kabelu mezi měničem a motorem řádově několik metrů. Ve vysokonapěťových pohonech se běžně dostáváme na délky až několika stovek metrů. A v případě těchto vrtných plošin jde o podmořské kabely o délce až 200 km.
Má zatím poslední služební cesta byla do USA koncem roku 2019. Byla to návštěva dodavatele ve státě Connecticut a pak jednání se zákazníkem v kalifornském San Diegu. Celé jsme to sfoukli za 4 dny, takže na nějaké velké objevování čas nezbyl. I toto je realita služebních cest.
